PO PROUDU ORLICE II.díl

Malá ochutnávka

Fotky z loňského soustředění Skokanů Brno na Orlici: http://praminky.cz/fotogalerie/PO-PROUDU-ORLICE/58/ Fotkofilmy z našich vodáckých akcí: PO PROUDU ŘEK 2014-2015: https://www.youtube.com/watch?v=J2psb7fqvws PO PROUDU ŘEK II.díl 2016-2017: https://www.youtube.com/watch?v=j9mlVH9-9rM&t=64s PO PROUDU ŘEK III. díl 2018: https://www.youtube.com/watch?v=-un-LpUh2K4&t=167s Zážitky odchovanců odáckého oddílu Skokani Brno z loňského soustředění na Orlici: - Skokani, chtěl bych poděkovat organizátorům našeho soustředění. Z hodně zážitků vyzdvihnu krupicovou kaši, žábu origami, žabí stehýnka, rosničku ve zprávách, vlak mlok, družstvo Hop 2, přednášku o vodáctví, pulce a kanagon na jejich oči. Moc pěkné obě řeky. Snad se do té reprezentace dostaneme. Díky. Zdraví Martin - Hop probouzí se za svítání, velký Kvák ho všude chrání. Pohankova kase ho sytí, když slunce na obloze svítí. Pro někoho je to k vzteku, sjíždět Orlici - dravou řeku. Hop, hop, hop je naším křikem, kuňkat není naším zvykem. Do šera pak oheň teplo sálá, na Jurášovo hraní zní samá chvála. Míša a družstvo Hop 2 - Taky bych chtěl organizátorům poděkovat za skvěle logisticky zvládnutou akci plnou zážitků a her, a ostatním za vytvoření super party. Byla to asi zatím nejhezčí voda, co jsem jel. Hop, hop, hop. František - Děkuji za čtyři krásné dny plné slunce, pohody, klidné i divoké vody pod sebou s klenbou listoví nad sebou, báječných lidí, kteří mě přijali mezi sebe, nádherných zážitků, večerních ohňů a zpívaných budíčků. Jsem moc ráda, že jsem s vámi mohla jet, zažít tu atmosféru sdílení, vrátit se ke kořenům své rodiny a splout řeky, ve kterých jsem si jako malá koupala nohy a skákala po kamenech, zpívat u ohně, jíst prima čerstvé jídlo nachystané v trávě, běhat po hřišti pro žáby na všechny způsoby, nechat myšlenky odplynout a moc pěkně si popovídat. Jarka - Přijeli Skokani, svalili se na zem sotva se vzbudili, mažou žábu máslem kempem zní HOP HOP HOP kuňk a žbluňk to sjedem. Sysel je tu s námi, duní tmou vášeň mocně cloumá Elvírou Sysel je tu s námi, duní tmou jsme tu s Elvírou. Orlice Divoká padla mi do oka je to tu Václavák každej jen kouká Juráš a Markéta to je prima dvojka. Cejvík a družstvo Hop 3 - Tentokrát mi akce přišla výživnější programem, ani nechápu, jak se Vám tam vše, co jsme stihli, podařilo navkládat. Děkuji za možnost se zúčastnit, za veškerou péči, kterou jste nám věnovali před, při, a jako vždy skvěle i po akci, závěrečný dopis je fantastická připomínka všech detailů, vlastně taková externí pomocná paměť. Děkuji též velmi za tradičně vynikající jídlo, ale stejně tak i za možnost si nandat, kolik čeho chci, případně uniknout do nějaké nouzové varianty, pokud by mi něco nesedělo. Za takovouto velkou svobodu jsem byl vděčný. Práce s jídlem je obecně u Vás kouzelná: zvnějšku to vypadá, jako byste to příliš neřešili, a přeci máte vše dobře naplánované, a to jak ve smyslu únikovky pro ty, kteří něco nejedí, tak i z hlediska množství. Když něco zbylo, obcházela Markéta jednotlivce, a většinou toho dost udala, když se naopak nedostává, vytáhnete z klobouku čáry máry třeba i něco mimo plán, jako ty tyčinky, na které jsme si správně měli počkat až na předávání diplomů. Vynikající připravenost + schopnost nenásilně improvizovat, to je velmi silná stránka, máte můj obdiv! Vážím si moc toho, že jsme si měli možnost vyzkoušet něco nového, pro některé to byly rafty, pro jiné třeba kajak, nebo lezecká stěna, vynikajícím nápadem byla i Linina přednáška. Děkuji též za dokonalou svobodu i z hlediska programu, času, atd. Vlastně mi v tomhle pomohl Elvíra, bez jeho poznámky bych si to asi tolik neuvědomil: pátral jsem, v čem je vlastně tak velký rozdíl mezi akcí pro mládež a akcí pro skoroseniory;-). A vyšlo mi, že děti či mladí se dají mnohem lépe strkat, kam je třeba, jdou do věcí víc po hlavě, mají víc energie, a neřeší prakticky riziko. My jsme naopak mnohem pohodlnější, opatrnější, línější, dbáme i na svou svobodu, a ukočírovat něco takového ve 20 nesourodých kusech považuji za ohromný počin. Tedy pokud má vše budit dojem přirozenosti a dobrovolnosti, což u Vás bylo splněno bez pochyb. A upozorňovalo na to při večerním kolečku hned několik lidí, kteří měli zkušenost s pořádáním akcí pro mladší ročníky. Ještě jednou tedy veliké díky! Mimochodem, to, že vše fungovalo, jak má, myslím šlo poznat nejen z toho, že se většina lidí účastnila většiny programů, ale i z toho, jaká byla atmosféra. Atmosféra uvolněné pohody myslím dost podporovala tvořivost – nezapomenutelné mi přijde např. básnění na našem raftu, s nímž jsem sice nedokázal držet úplně krok, ale které jsem si užíval alespoň jako posluchač. Připomíná mi to stavy zamilovanosti, při nich má člověk též ohromné množství přebytečné energie, tvořivost mu jede na plné obrátky, a svět nahlíží přes růžové brýle. Bylo to vidět i u vymýšlení scének. Sešla se výborná parta lidí, počasí přálo na jedničku, a v kempech byla dokonce teplá sprcha! Všiml jsem si jinak, že vám lidi stárnou rychleji než letopočet v kalendáři. Nebo mám alespoň takový pocit ve srovnání s akcemi 3-4 roky nazad, kde bylo mnoho lidí mezi dvacítkou a třicítkou. Tady jsme byli až na drobné výjimky tím či oním směrem všichni kolem čtyřicítky. Apropos, vynikající nápad, odečítat při představování 20 let! Přineslo to spoustu kouzelných momentů, a dost možná nás to i pomohlo na těch pár dní omladit. A kdo ví, třeba takovéhle mentální omlazení přispělo k tomu, že tentokrát naše skupinka reagovala mnohem vstřícněji na jakékoli nápady a recesi, čemuž jsem byl opravdu rád. U lidí mne zaujala různorodost. Jak ve smyslu osudů, tak i ve smyslu zaměstnání, nebo schopností. Když vzpomínám na rekvizity, žabička na záclony byla dokonalá, a celkově mi žabí tématika přišla jako výborný nápad, a Skokani Brno mne svou etymologií dostali. Bylo z toho cítit veliké množství hravosti, recese, legrace. Oceňuji moc, že šlo o legraci hravou, a nikoli výsměšnou. Díky za fantastickou aktivní dovolenou, vážím si moc toho, co děláte! Honza - Děkuji za báječně uspořádanou akci! Pluli jsme na raftu, kánoi, a i jsem si vyzkoušela kajak – tedy rozhodně jsem byla pořád ve střehu. Nejvíce mi chutnal špenát s bramborami, ten si pořád dobře pamatuju. Vždy dobrá nálada a dokonalé vtípky v přirozených situacích. Na vodě jsme byli s minimem věcí. Přednášky Liny o bezpečném chování ve vodě – to mě pořádně vyděsilo, jsem ráda, že už tomu konečně rozumím – hlavně válcům. Při plutí jsem myslela na naklánění se k překážce a občas i na to, že pokud má být loď ovladatelná, že musí být rychlejší než voda. Bavily mě všechny hry. Zpívání s kytarou jsem jen poslouchala – moc se mi to líbilo! O Járovi Cimrmanovi jsem dosud nic nevěděla, jen, že existuje. Nebyla jsem moc nadšená ze spěchání na vlak, na autobus, ale zvládli jsme to. Na horolezeckou stěnu jsem zkoušela lézt, bylo to těžší, než jsem si myslela, měla jsem na sobě boty do vody. Na raftu jsme měli moc příjemnou atmosféru a legraci, František řídil velice dobře a říkal ostatním, co mají dělat, bylo to fajn. Co jsem nechala plavat? Po celé čtyři dny jsem se nevěnovala tomu, na čem teď momentálně pracuju. Uvědomila jsem si, že musím najít „zlatý střed“ toho, jak úplně nevypadnout z toho, co je pro mě důležitý. Uvědomila jsem si, že přeci jen mám ráda pohodlí, že potřebuju hodně zlepšit kondici. Bolelo celý tělo ze spaní ve stanu. Hanka